Jak jsem se narodila

Pár foteček ze dne mého narození... :)
(Foceno mobilem, proto prosím omlubte kvalitu...)

Jak jsem byla venku

Pozn.: Tento příspěvek je původně z 25.9.2006

Musím se s vámi podělit o svůj veliký víkendový zážitek.

V sobotu mě páníčci hned po snídani naložili do přepravky. Byla jsem trochu vyplašená, kam mě nesou, nic mě přeci nebolí, k doktorovi nechci!

Všimla jsem si ale, že vzali i moji misku a papání - 'co když mě chtějí odnést, co když už mě nechtějí' - pomyslela jsem si… 'A to jsem byla tak hodná…'
Skrz mřížku v přepravce jsem viděla, že mě nesou do takové té velké věci, jak si do ní všichni sednou a pak to tak podivně vrčí a hučí a kolem se míhají stromy a nebe a po nějaké době se zase vyleze ven - ano, říkají tomu auto.
'To jsem moc zvědavá, kam mě tím autem vezete?', nepřestávala jsem se hlásit o slovo, ale panička mě celou dobu pořád jen chlácholila a nechtěla mi nic prozradit…
Seděli tam s námi i ti starší - pán s paní - občas k nám přijdou na návštěvu, páníčkovi rodiče.

Po nějaké době jsme opravdu vylezli ven a čmuchala jsem úplně jiný vzduch než jaký máme, když se koukám z okna nebo když se větrá…
Ani místo mi nebylo povědomé.

Panička mě vyndala z přepravky a nasadila mi ty příšerné kšíry, které tak nemám ráda, a dala mě do náruče takové šedovlasé paní - áá, babička! - ta mě tak opatrně hladila, jenže mě rozčilovaly ty kšíry a všude kolem bylo spoustu pachů a zvuků, pro mě úplně neznámých, takže jsem honem chtěla na zem!
Panička mě pustila a já jsem se vydala na průzkum. Byla mi tedy neustále v patách, asi díky těm kšírám, jinak bych jí jistojistě utekla. :)

No, abych to zkrátila, celý den jsem si hrála venku na zahrádce, svítilo sluníčko, tak se mi příjemně prohříval kožíšek a já jsem se seznámila se spoustou nových věcí - rostlin a hmyzu… Dostala jsem kousek pečené ryby a vůbec jsem se měla prima. :)

Ale s hmyzem mám jednu nepříjemnou zkušenost. Říkám vám, nikdy si nehrajte se včelami!
Hopkala jsme totiž v záhonu s květinami a zaujala mě včelka, co poletovala sem a tam a tak jsem si řekla, že se skamarádíme.

Ale to byla chyba! Připlácla jsem ji packou k zemi, nedošlo mi, že ta chudinka je o moc menší než já a tak si ručičkama nepotřeseme…
Včelu to asi naštvalo, protože mě do tlapky píchla a to pěkně bolelo!
Začala jsem naříkat a utíkala jsem od ní pryč - 's tebou teda kamarádit nebudu!'
Panička mě pochovala a foukala mi na bebíčko, já jsem si pak šla lehnout s otékající tlapkou do přepravky, tam se cítím bezpečně a tam na mě taky žádná včela nemůže!
Než jsme se ale vrátili domů, tak to bylo dobré, tlapička splaskla a já jsme zas mohla vesele skákat. :)

Mňau mňau mňau

Rozhodla jsem se, že všem ukážu, jaký mám krásný hlásek :)
Páníčci si se mnou teď pořád povídají, to je taková psina... kočičina? :D
Vedeme sáhodlouhé dialogy...
Nejvíc zvyšuji hlas, pokud se jeden z domácích zdržuje v kuchyni - to pak demonstrativně chodím kolem (prázdné) misky a dost důrazně dávám najevo svůj nesouhlas se stavem krmiva v mističce a se stavem svého žaludku a mlsného jazýčku. :)
Ne že bych trpěla hlady (a granulky, které mi ale moc nejedou, mám v druhé misce pořád), ale občas se mi povede vyloudit nějakou dobrotu - a to za to stojí, ne?

Jinak taky ráda vyprávím, co vidím na ulici, když, se dívám z okna; ráda si určuji pravidla hry, pokud spolu s páníčkama blbneme, občas si pomůžu i zoubkama nebo drápkem.. :D

Poslední dobou jsem ale moc hodná, nevím, jestli stárnu, ale v noci se mi spinká stejně dobře jako přes den a páníčci se radují, že se jim krásně spí (ovšem stále nezapomínám paničce - když spí - pěkně tlapkama zacuchat vlasy :) ).

Tak dobrou noc, mňau :)

Šanta kočičí

Panička mi koupila šantu.

Někde se totiž dočetla, že ta je pro kočky opravdovým potěšením a tak si myslela, že potěší i mě.

Celá nadšená si trochu těch bylinek nasypala do svých lidských tlapek a obřadně je mnula, aby uvolnila vůni a vzala mi dvě myšky, které pak zkoušela tou vůni "napustit".
Musím říci, že jsem byla zvědavá, co z toho bude, tak jsem se kolem ní pořád motala a koukala, cože to dělá… Zřejmě to ale v paničce vyvolalo mylný dojem, že už teď šílím blahem z toho aroma, protože mi sebrala i míček, aby ho "naimpregnovala" šantou.
Asi byla zklamaná, když mi hračky vrátila a já o ně jevila ještě menší zájem nežli předtím.

Aby se neřeklo, že jsem kočka nevděčná, párkrát jsem packou pinkla do jedné z těch obylinovaných myšek a pak jsem si šla radši lehnout; co kdyby mi šantu začala nutit nějak jinak…? :)

Mňoukání

Mám krásný nový zvyk… :)

No on tedy moc nový není, ale páníčci si na to pořád nemůžou zvyknout :)
Když tak nad tím uvažuju, mám spoustu nových zálib. :)

Tak třeba hrozně ráda lezu do vany těsně potom, co se někdo osprchuje nebo vykoupe… A pak dělám prima ťapičky po celém bytě. Mám tak krásné tlapky!

Teď už mi dveře do koupelny zavírají, ale občas zapomenou, čehož náležitě využívám. :)

Jak rostu a sílím, vyskočím i tam, kam jsem předtím nemohla, tudíž se denně procházím po skříních v obýváku a paničku už přestalo bavit schovávat přede mnou kytky, takže si občas lehnu do hlíny v květináči a jen tak se rochním… Panička z toho má vždy velkou radost. :)

Mno, ale moje největší záliba je mňoukání. Obzvlášť tak kolem páté hodinz ranní, když ještě všichni spí, to se tak krásně rozhléhá tím tichým bytem…

A protože nespinkám s domácími v ložnici, musím si vždy sednout za dveře, aby mě slyšeli co nejlépe.
Tak krásně dokážu měnit hlas a tóniny; občas mňouknu krátce, asi nějak takhle: "Mňauumruk." Ale občas se mi povede, když se pořádně nadechnu, krásný táhlý zvuk a když se do toho opřu, tak je to i pěkně hlasité: "Mňááááááuuuuuuuuuííííííí!" A doprovázím se u toho škrábáním tlapkou na dveře, no prostě jedinečný koncert každé ráno!

Jenomže panička ani páníček to vůbec nedokáží náležitě ocenit… Asi ještě nejsou zralí na takový druh "muziky" (však já si je vycvičím ;) ).

Kdo jsem

Tak snad abych vám o sobě něco prozradila...

Jak už jste poznali, mé jméno je Mia.

Kdybyste nevěděli, mé jméno znamená "moje", takže panička mne pojmenovala velice příhodně - jsem "její" Mia.. :)

Narodila jsem se ve vesničce poblíž Orlické přehrady 16. května roku 2006. Jsem zatím ještě malé kotě, ale počkejte až vyrostu! :) (Silná jsem ale už teď, páníčci to jistě rádi dosvědčí.)

Moc ráda si hraju, úplně mi stačí obyčejný korkový špunt nebo rolička od toaletního papíru… Ale hraček mám plno - mezi mé nejoblíbenější patří chrastící myšky a míčky.
A víte, co miluju? Boty! Nejlépe tenisky s rozvázanýma tkaničkama, to je moje… Občas je používám jako skrýš pro svoje hračky, někdy se po nich jen tak válím nebo je "přerovnávám" po předsíni.
Taky ráda běhám a bafám na paničku, občas někam nabourám, ale já se jen tak nenechám odradit.

Taky mám zájem o počítače; vždy, když páníček nebo panička dělají něco na PC, tak se snažím taky něco naučit. Moc mě baví lovit tu malinkou šipku, co se míhá po monitoru, ale nějak mi stále nedaří ji lapit… :(
Zato se ale snažím pomáhat páníčkovi, když se na něj valí z obrazovky samé divné potvory, plácám je tlapkami a vždy je zaženu. Jsem totiž lovec každým coulem. :)

Občas trošku zlobím, hrozně mi totiž zachutnaly kytičky, co si panička pěstuje a ta hlína z květináčů, to vám povím, skvělý materiál, jenže pokaždé, když si do nějakého květníku lehnu nebo se chci kytičkám podívat na zoubek, tak dostanu vynadáno… No je to fér? :(

Protože mám ještě malé zoubky a lovecké pudy v sobě nezapřu, ráda se s chutí zakousnu třeba do palce u nohou, mňam. :)

No ale jinak papám normálně jako jiná koťátka - granulky a kapsičky a taky mám ráda sýr, smetánku, bílý jogurt, masíčko, tuňáka, vývar…no je toho spousta, myslím, že úplně mlsná nejsem. ;)

A když se pořádně vyblbnu a napapám, vyčistím svůj kožíšek a uložím se ke spánku. Když jsem sama doma, spinkám nejraději na (už) své chlupaté a měkounké dece, na které vždy chvíli "stepuju", než si lehnu…
Než jsem objevila deku, spávala jsem na židli u stolu s počítačem.
No a když jsou moji domácí doma (což mám nejraději), tak spinkám u nich na klíně a spokojeně předu...