Jak jsem byla venku

Pozn.: Tento příspěvek je původně z 25.9.2006

Musím se s vámi podělit o svůj veliký víkendový zážitek.

V sobotu mě páníčci hned po snídani naložili do přepravky. Byla jsem trochu vyplašená, kam mě nesou, nic mě přeci nebolí, k doktorovi nechci!

Všimla jsem si ale, že vzali i moji misku a papání - 'co když mě chtějí odnést, co když už mě nechtějí' - pomyslela jsem si… 'A to jsem byla tak hodná…'
Skrz mřížku v přepravce jsem viděla, že mě nesou do takové té velké věci, jak si do ní všichni sednou a pak to tak podivně vrčí a hučí a kolem se míhají stromy a nebe a po nějaké době se zase vyleze ven - ano, říkají tomu auto.
'To jsem moc zvědavá, kam mě tím autem vezete?', nepřestávala jsem se hlásit o slovo, ale panička mě celou dobu pořád jen chlácholila a nechtěla mi nic prozradit…
Seděli tam s námi i ti starší - pán s paní - občas k nám přijdou na návštěvu, páníčkovi rodiče.

Po nějaké době jsme opravdu vylezli ven a čmuchala jsem úplně jiný vzduch než jaký máme, když se koukám z okna nebo když se větrá…
Ani místo mi nebylo povědomé.

Panička mě vyndala z přepravky a nasadila mi ty příšerné kšíry, které tak nemám ráda, a dala mě do náruče takové šedovlasé paní - áá, babička! - ta mě tak opatrně hladila, jenže mě rozčilovaly ty kšíry a všude kolem bylo spoustu pachů a zvuků, pro mě úplně neznámých, takže jsem honem chtěla na zem!
Panička mě pustila a já jsem se vydala na průzkum. Byla mi tedy neustále v patách, asi díky těm kšírám, jinak bych jí jistojistě utekla. :)

No, abych to zkrátila, celý den jsem si hrála venku na zahrádce, svítilo sluníčko, tak se mi příjemně prohříval kožíšek a já jsem se seznámila se spoustou nových věcí - rostlin a hmyzu… Dostala jsem kousek pečené ryby a vůbec jsem se měla prima. :)

Ale s hmyzem mám jednu nepříjemnou zkušenost. Říkám vám, nikdy si nehrajte se včelami!
Hopkala jsme totiž v záhonu s květinami a zaujala mě včelka, co poletovala sem a tam a tak jsem si řekla, že se skamarádíme.

Ale to byla chyba! Připlácla jsem ji packou k zemi, nedošlo mi, že ta chudinka je o moc menší než já a tak si ručičkama nepotřeseme…
Včelu to asi naštvalo, protože mě do tlapky píchla a to pěkně bolelo!
Začala jsem naříkat a utíkala jsem od ní pryč - 's tebou teda kamarádit nebudu!'
Panička mě pochovala a foukala mi na bebíčko, já jsem si pak šla lehnout s otékající tlapkou do přepravky, tam se cítím bezpečně a tam na mě taky žádná včela nemůže!
Než jsme se ale vrátili domů, tak to bylo dobré, tlapička splaskla a já jsme zas mohla vesele skákat. :)