Mňoukání

Mám krásný nový zvyk… :)

No on tedy moc nový není, ale páníčci si na to pořád nemůžou zvyknout :)
Když tak nad tím uvažuju, mám spoustu nových zálib. :)

Tak třeba hrozně ráda lezu do vany těsně potom, co se někdo osprchuje nebo vykoupe… A pak dělám prima ťapičky po celém bytě. Mám tak krásné tlapky!

Teď už mi dveře do koupelny zavírají, ale občas zapomenou, čehož náležitě využívám. :)

Jak rostu a sílím, vyskočím i tam, kam jsem předtím nemohla, tudíž se denně procházím po skříních v obýváku a paničku už přestalo bavit schovávat přede mnou kytky, takže si občas lehnu do hlíny v květináči a jen tak se rochním… Panička z toho má vždy velkou radost. :)

Mno, ale moje největší záliba je mňoukání. Obzvlášť tak kolem páté hodinz ranní, když ještě všichni spí, to se tak krásně rozhléhá tím tichým bytem…

A protože nespinkám s domácími v ložnici, musím si vždy sednout za dveře, aby mě slyšeli co nejlépe.
Tak krásně dokážu měnit hlas a tóniny; občas mňouknu krátce, asi nějak takhle: "Mňauumruk." Ale občas se mi povede, když se pořádně nadechnu, krásný táhlý zvuk a když se do toho opřu, tak je to i pěkně hlasité: "Mňááááááuuuuuuuuuííííííí!" A doprovázím se u toho škrábáním tlapkou na dveře, no prostě jedinečný koncert každé ráno!

Jenomže panička ani páníček to vůbec nedokáží náležitě ocenit… Asi ještě nejsou zralí na takový druh "muziky" (však já si je vycvičím ;) ).